středa 22. září 2010

Léto v Ostravě


Evropským městem kultury pro rok 2015 se měla stát Ostrava. Sice jsem tam nikdy nebyla, ale mám ráda továrny (a těch je tam prej spousta, jsem slyšela). Je tam taky Colors of Ostrava (kde jsem taky nikdy nebyla, ale všichni mí hudební kemoší na to pějou ódy). Ale hlavně - což je za a) důležitý b) nepříliš časté c) naprosto úžasné - tam umějí nastudovat Romea a Julii. A protože přijeli herci z Ostravy až do Prahy, tak jsem se já, coby nadšená fanouška divadla, zúčastnila. Mojí adorační recenzi si můžete přečíst zde. Fotky jsou od šikovného Ondry Pokorného (více jich najdete tady).










úterý 24. srpna 2010

Naslepo

Protože v kině nic nedávali (a když dávali, tak jsem to viděla)….
Protože jsem se chtěla vidět s kamarády kinofily (a ti se nejlépe lákají na laskominky do kina)….
A protože v létě je to s tou kulturou takový čudný v Praze (okurková sezóna, že)…

….zkusila jsem jednu z podivností města pražského…

V kině Aero totiž dávají filmy naslepo. Nejedná se o žádnou charitu typu – přijďte, závážem vám oči, abyste viděli, jak to ti chudáci slepci mají těžké. Kdepak. Místo toho nic neplatíte, můžete si dát pivko a usadíte se v jednom z nejstylovějších kin u nás. Ale hlavně - vůbec netušíte, na co, že jste to dneska vyrazili!

A tak tam sedíte, trochu se těšíte, trochu se bojíte. Chlácholíte se, že když odejdete do půl hodiny, dají vám pak na baru pívo zdarma. Pokud film dokoukáte, platíte na konci, dle svého vkusu a finančních možností. Součástí balíčku je i pan konferenciér, který vám poví to, co jsem výše napsala. No neberte to. Žůžo dobrodrůžo za pár kaček.

Mno bála jsem, že to bude umělecká drasťárna a já z toho nebudu tři dny spát (americké chujoviny v kině Aero naštěstí moc nehrozí). Uklidňovala jsem se tím, že tedy případně zdrhnu. Ale pívo, pívo si fakt nedám (páč mám radší víno).

Nakonec se ukázalo, že jsem se bála zbytečně. Viděli jsme film v originále zvaný DeUsynlige (kterak se film jmenoval v češtině, nám zůstalo tajemstvím). Žádná šílená drasťárna to nebyla (celou dobu to ale na šílenou drasťárnu vypadalo). Hrálo tam pěkný koťátko (pochopitelně problematické a značně rozpolcené). Zkrátka typická festivalová intoušárna.

Trailer tady.



Sečteno podtrženi - prima zážitek to byl. Někdy to taky zkuste.

čtvrtek 19. srpna 2010

Vtípky ze života

Dva báječné vtípky ze života, které jsem ukradla svým fb kamarádům (snad mi odpustí). Kochejte se a smějte se :)





středa 18. srpna 2010

Marcel van der Vlugt



Narazila jsem na něj náhodou a zaujal mě. Fotí lidi a fotky lidí mám ráda. Fotí je takovým dost zvláštním zneklidňujícím způsobem. Trošku jsem si o něm něco vygůglila a zjistila, že žije v Amsterdamu, narodil se v roce 57 a jeho tvorba se zaměřuje především na modní fotku. Jinak je tajemný jak hrad v Karpatech. Nevadí, nechme mluvit tvorbu.

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.





Are you hungry?!











pátek 23. července 2010

Varový odvárek

Týden, který mám radši než Vánoce se Silvestrem dohromady. První týden v červenci. Na začátku jsem lozila na Rock for People. Na konci ve Varech. Uprostřed jsem léčila rýmičku a chodila do práce. Rýmička je nuda, RFP jsem popsala do aleluja. Takže Vary....

5 filmů jsem viděla.
2 x jsem seděla v pekle jménem Espace Dorleans.
1, 2 dne jsem strávila na filmovém festivalu.
1 jsem se fotila s ředitelem.
0 koncertů jsem viděla.
0 x jsem v kině usnula.

Za vidění stojí Věrná kopie / Copie conforme - francouzský film, s Juliette Binoche a Williamem Shimellem. Dialog dvou lidí, jejichž vztah začíná... Nebo se rozpadá.... Bavil mě mužský a ženský pohled, bavili mě i ty filozofický kecičky mezitím a bavil mě francouzský šarm.


Dr Feelgood je kapela, která byla možná svého času kultovní. Vznikla na dost zvláštním místě v Anglii a nebála se drsnit. Neznáte? Film z něhož jsem plánovala zdrhnout. Měla to být jen taková výplň mezi červenym kobercem a závěrečným filmem. Popelka, která nakonec zazářila. Dokument, který stojí za vidění, nejen kvůli hudbě.


(K)lamač srdcí L' arnacoeur nezklamal. Točeno v Monacu a Paříži. S Vannessou Paradis a  Romainem Duraisem. Alias mrcha, co ukradla Johnnyho Deppa a relativně pěkné francouzské koťátko.V záplavě depek bývá poslední festivalový film osvěžující, neumělecký, zábavný, plný krásných a mladých lidí. Hurá! Francouzský výběr se letos podařil!




Enfin, quelques photos de mon ami Jindra Net ;)


Stanové městečko


První stár

První alkoholička

Sausage of lovers



Červený koberec

Některé hvězdy jen házejí odlesky...

Jiné září doopravdy.

Koťátko

Miláček

Uznávaný, nenápadný

Největší stár
Kdo je tady ředitel?



Foto: Jindra Net

čtvrtek 22. července 2010

Rock for People, den třetí: Na vlně deště a britského rocku

Probouzím se do pošmourného dne. Během dopoledne začínají mizet první stany i lidi. Dělají chybu, i poslední den, navzdory dešti, stál za poslech.

První zahraniční kapelou, která přitáhla do areálu větší než malé množství hudebních nadšenců, byli britští punkeři Gallows. Ostrá partička probudivší se publikum rozhodně nešetřila. Hudba byla tak neuvěřitelně hlasitá, že vydržet na koncertě bylo zhola nemožné. Pokud jste tedy nechtěli přijít o sluch, nezbývalo, než nasadit špunty do uší, nebo zmizet do dostatečně velké vzdálenosti. Druhou možnost si vybrala většina lidí, což otrávilo zprvu nadšeného frontmana Franka Cartera. „Horší publikum jsem v životě neviděl,“ prohodil směrem k několika málo lidem, kteří odvážně vydrželi až do konce. Výsledek – volume moc napravo.

Oproti tomu další Britové – Does It Offend You, Yeah? zahráli elektronický rock, na který se skvěle vlnilo. Navštěníci se zahřívají, sem tam vysvitne i sluníčko. Blýská se na lepší časy. Zpěvák s modrým kulichem předvádí mnohem příjemnější výkon, než jeho kolega před několika minutami o pár metrů dál. Výsledek - roztančený elektro rock.

The Subways jsou miláčkové našeho národa. Zpěvák Billy Lunn se během tří předchozích návštěv naučil pár frází česky a publikum si svým šišláním omotová kolem prstu. Po pěti minutách všichni skáčou, jak Billy píská. Chemie funguje oboustranně, kapela věnuje svým fanouškům píseň Shake! Shake! Během vystoupení, mi nad hlavou putuje několik těl a na závěr, při Rock and Roll Queen se do davu vrhne i sám frontman. Výsledek – Divoká jízda, kterou milují Češi i Subways.

Trochu jiný šálek čaje – i když také anglický – nabídli Editors. Podmanivá hudba, která se tak nějak sama zadírá pod kůži. Zpěvák s hlasem Iana Curtise z Joy Division. Melancholie, která se hodí k uplakanému dni. Na vlně britského rock popu se pomalu klouzáme k deváté hodině. Všem je jasné, že poslední den Rock for People se chýlí ke konci. Výsledek – jemnost, hloubka a déšť.
Zbývá posledních několik hvězd. Trochu zmatku mezi stagemi. Billy Talent? NOFX? Nakonec volím „Češku“ Tonyu Graves. Její hlas je krásně sytý a koncert si naplno užívá. Několikrát děkuje publiku i svým spoluhráčům. Skvělá předskonka pro kolegyni s podobnou čokoládovou barvou pleti i hlasu. Výsledek – Ženskost na rockovém festivalu.

Celý festival uzavírá Morcheeba s navrátivší se zpěvačkou Skye. Ta s neuvěřitelně dlouhými řasami, v krásných vlastnoručně navržených šatech, byla za opravdovou královnu festivalu. Jestliže včerejší Muse fungovali jako dobře seřízený stroj (v tom nejlepším slova smyslu), Morcheeba předvedla koncert, bez velkých efektů, zato bezprostřední a intimní. Hned první song Even Though příjemně hladí, stejně jako písně z nového, dosud neoposlouchaného alba Blood Like Lemonade. Odjíždím v autě směr Praha a v uších mi zní Rome Wasn´t Built in a Day a je mi tak nějak smutně krásně.

Festival Rock for People skončil. Ukázal česku velké hvězdy, příjemnější i čistší atmosféru než loni a nejen organizátory jistě potěšilo poměrně slušné počasí. Velký potlesk jistě patří Muse. Velká poklona Morcheebě. Velká párty The Prodigy. Každopádně i koncerty hvězd menší svítivosti měly co nabídnout. Rock for People předvedl mix spíše ostřejší muziky, který alespoň u nás nemá obdoby. A za to z patří organizátorům velký dík.



Napsáno pro Studentpoint
Foto: Avi