Probouzím se do pošmourného dne. Během dopoledne začínají mizet první stany i lidi. Dělají chybu, i poslední den, navzdory dešti, stál za poslech.
První zahraniční kapelou, která přitáhla do areálu větší než malé množství hudebních nadšenců, byli britští punkeři Gallows. Ostrá partička probudivší se publikum rozhodně nešetřila. Hudba byla tak neuvěřitelně hlasitá, že vydržet na koncertě bylo zhola nemožné. Pokud jste tedy nechtěli přijít o sluch, nezbývalo, než nasadit špunty do uší, nebo zmizet do dostatečně velké vzdálenosti. Druhou možnost si vybrala většina lidí, což otrávilo zprvu nadšeného frontmana Franka Cartera. „Horší publikum jsem v životě neviděl,“ prohodil směrem k několika málo lidem, kteří odvážně vydrželi až do konce. Výsledek – volume moc napravo.
Oproti tomu další Britové – Does It Offend You, Yeah? zahráli elektronický rock, na který se skvěle vlnilo. Navštěníci se zahřívají, sem tam vysvitne i sluníčko. Blýská se na lepší časy. Zpěvák s modrým kulichem předvádí mnohem příjemnější výkon, než jeho kolega před několika minutami o pár metrů dál. Výsledek - roztančený elektro rock.
The Subways jsou miláčkové našeho národa. Zpěvák Billy Lunn se během tří předchozích návštěv naučil pár frází česky a publikum si svým šišláním omotová kolem prstu. Po pěti minutách všichni skáčou, jak Billy píská. Chemie funguje oboustranně, kapela věnuje svým fanouškům píseň Shake! Shake! Během vystoupení, mi nad hlavou putuje několik těl a na závěr, při Rock and Roll Queen se do davu vrhne i sám frontman. Výsledek – Divoká jízda, kterou milují Češi i Subways.
Trochu jiný šálek čaje – i když také anglický – nabídli Editors. Podmanivá hudba, která se tak nějak sama zadírá pod kůži. Zpěvák s hlasem Iana Curtise z Joy Division. Melancholie, která se hodí k uplakanému dni. Na vlně britského rock popu se pomalu klouzáme k deváté hodině. Všem je jasné, že poslední den Rock for People se chýlí ke konci. Výsledek – jemnost, hloubka a déšť.
Zbývá posledních několik hvězd. Trochu zmatku mezi stagemi. Billy Talent? NOFX? Nakonec volím „Češku“ Tonyu Graves. Její hlas je krásně sytý a koncert si naplno užívá. Několikrát děkuje publiku i svým spoluhráčům. Skvělá předskonka pro kolegyni s podobnou čokoládovou barvou pleti i hlasu. Výsledek – Ženskost na rockovém festivalu.
Celý festival uzavírá Morcheeba s navrátivší se zpěvačkou Skye. Ta s neuvěřitelně dlouhými řasami, v krásných vlastnoručně navržených šatech, byla za opravdovou královnu festivalu. Jestliže včerejší Muse fungovali jako dobře seřízený stroj (v tom nejlepším slova smyslu), Morcheeba předvedla koncert, bez velkých efektů, zato bezprostřední a intimní. Hned první song Even Though příjemně hladí, stejně jako písně z nového, dosud neoposlouchaného alba Blood Like Lemonade. Odjíždím v autě směr Praha a v uších mi zní Rome Wasn´t Built in a Day a je mi tak nějak smutně krásně.
Festival Rock for People skončil. Ukázal česku velké hvězdy, příjemnější i čistší atmosféru než loni a nejen organizátory jistě potěšilo poměrně slušné počasí. Velký potlesk jistě patří Muse. Velká poklona Morcheebě. Velká párty The Prodigy. Každopádně i koncerty hvězd menší svítivosti měly co nabídnout. Rock for People předvedl mix spíše ostřejší muziky, který alespoň u nás nemá obdoby. A za to z patří organizátorům velký dík.
Napsáno pro Studentpoint
Foto: Avi
